Teď si na zvídavé přespolní, kteří slyší slovo Komonec poprvé, dovolíme hodit několik faktů.
Komonec spadající do katastru obce Provodov je jeden z vrcholů Vizovické vrchoviny, která od severu lemuje Luhačovickou krajinu. Dá se říct, že je to taková místní dominanta s výškou 672 metrů nad mořem. Jo nad mořem… dříve tu taky bylo moře, což dokládá všude přítomný pískovec. Kromě smíšeného lesa tu dominují také lesy smrkové. V roce 1992 zde vypukl velký požár, který zasáhl několik desítek hektarů lesa a který profesionální i dobrovolní hasiči krotili několik dnů.
A teď nejpravděpodobnější vysvětlení názvu Komonec:
Po roce 1600 přes Kopanický průsmyk vnikala na Moravu nepřátelská vojska, která drancovala kraj (Uhři, Turci, Tataři, …). V roce 1605 na Uherskobrodsku plenilo vesnice vojsko Bočkajovo (zámožný kníže z Rumunska). Nevynechalo ani obec Komňa, ve které v roce 1605 zahynulo mnoho obyvatel právě násilnou smrtí z rukou Bočkajovců. Říká se, že ti, kteří stačili utéct, se vydali po panství Světlovském až na samý severní cíp, tedy za kopec Komonec. Tím, že se tam nějakou dobu Komňané schovávali, tomuto vrcholu jméno dali.
Můžeme tedy tvrdit, že jména (Jan Ámos) Komenský a Komonec jsou odvozeny ze stejného zeměpisného místa.
Kopec Komonec patří mezi vyhledávané lokality pěších turistů i cyklistů. Na vrcholu se nachází posezení, ohniště, houpačka a lesní bar, které vybudoval místní nadšenec František Divoký z Řetechova. I my sem velmi rádi chodíme a dokonce tu měl proběhnout jeden důležitý akt:
Jedné březnové soboty, kdy ten rok poprvé po zimě bylo hezké počasí, jsme se (R+J) na Komonec opět vypravili. S sebou jsme nabalili psa, špekáčky a slivovicu. Byl to zrovna den Romčových narozenin a večer se měla konat oslava na hasičárně. Jenže to Džejna ještě nevěděla, co on chtěl na Komonci provést. Měl tam Džejn požádat o roku. Tá to ale vůbec netušila. Na vršku vehementně krůžlala novým nožíkem jedné nejmenované švýcarské firmy klacíky na opékání špekáčků. Romča nervózně čekal na vhodnou chvíli, kdy na ni vybalí svoji dvojstránkovou žádost o ruku. Bohužel sa tam srocovalo dost cykloturistů a on chtěl soukromí. No a tak ho napadlo, že vrcholoví sportovci sa určitě budů bát poctivé moravské slivovice (aby jim neztuhly nohy) a volal na nich esi nechců po kalíšku. I na tůto otázku však reagovala aj Džejna otočením hlavy a ostrý nůž si zasekla do palce u ruky místo do klacku, který zrovna ořezávala. Nůž sa zastavil až v kosti a bylo po srandě. Krve jako z prasátka. Nedbalé ošetření na místě a už sa šlo zase z kopca dolů, bo nebylo jisté, esi to nebude na šití na úrazovce. A Romčovi sa jeho plán rozplynul jak pára nad hrncem. Byl z toho celý znepokojený a nemluvný. Džejna sa celů cestu dolů v nevědomosti ptala: „Proč sa se mnů nebavíš? Šak já jsem sa nechtěla pořezat. Aj tak Ti večer pomožu s tů Tvojů oslavů narozenin! Nenechaj si zkazit náladu!“
No dopadlo to tak, že palec sa šit nemusel. Pomohli „motýlci“ z náplasti a pořádný obvaz. Žádost o ruku do konca života proběhla na hasičárně, kde sa poklidná narozeninová akca zvrhla v zásnubácků párty s koncem v brzkých ranních hodinách. (Další krátká historka navazující na zásnubáckou párty povyprávíme na vyžádání osobně u piva.)
Tak se vidíme, zase někdy na Komonci!
