1) Stánek u Luhačovické přehrady
Měl to být lesní bar pod hrází… v lesíčku strýca Sedlářa, naproti bývalého hotelu Záhorovský. Klidné místo ve stínu, posezení z dřevěných prvků, třeba i jen špalků, světýlka mezi stromy, výdej pivečka z dřevěné chalůpky na kolečkách, zpěv ptáků, únik ze slunce v parném létě. Představujete si to? Jako v pohádce.
Bohužel i takové nenápadné drobné stavby jsou veřejnou vyhláškou na území přehrady v Pozlovicích zakázány a prý nejde ani učinit výjimka pro místní. Cílem je zamezit obestavět přehradu různými buňkami s občerstvením. Tak jsme taky ostrouhali.
2) Neinvestující investoři
Každý to snad ví… bez peněz do pivovarského businessu nelez. Největší položkou je bezpochyby pořízení samotné technologie pro vaření a zrání piva. Všechno na míru a v nerezu. Ceny vysoké. V řádech několik milionů Kč. Tak jsme začali hledat partnera – investora. Celkem jsme s našim detailně zpracovaným podnikatelským plánem zavítali ke třem investorům. No a jak už to v životě bývá, nedomluvili jsme se ani s jedním. Asi mají raději víno. 😉
3) Prokletá střecha
Cha chá, není tomu tak dávno, co jsme celou střechu rekonstruovali. Tedy téměř celou, jednu část (nad budoucí exkurzovnou) jsme nevyměňovali, protože nám bylo doporučeno, že ta je dobrá, že ta ještě bude dobře sloužit hodně let. Inu v prosinci napadl sníh … možná si to pamatujete, bylo to 1 den před Štědrým dnem 2023 a bylo ho hoodně. A tehdy nám tam zateklo na třech místech. 😀 Chlapi sebrali svoje poslední síly a pustili se do výměny. Když už bylo skoro hotovo, přišel liják s obrovským poryvem větru a vzal si střechu i s pokrývačem, né jak v té písničce to nebylo. Vzal si jen plachtu a kráásně nám tam zateklo. Tak se muselo vše hotové zase odkrýt, vysušit a znovu zakrýt. Víckrát už ne!
4) Trnkové pivo
Nápadů máme opravdu hodně. Tehdy nás napadlo přichystat na adventní čas pivo se švestkovým pyré a troškou skořice. Že se to bude náramně hodit do toho období. Švestkovou šťávu jsme s klukama z Topolského pivovaru sehnali z ověřeného zdroje – Ovocňáku z našeho regionu. Ovšem to spojení se nějak nepovedlo. Pivo se dalo vypít, ale nebylo to to, co jsme si představovali. Vlastně to bylo na míle vzdáleno od našich představ, která byla asi nějako jako chuť švestkového nealka od Bernarda s tou špetkou skořice. No do prodeje jsme to nedali a „Sen strýca Pagáča“, jak se mělo pivo jmenovat, se nám rozplynul.
5) Marný boj s časem
Toto se nám ale opravdu nepovedlo. Člověk, když si něco plánuje, tak si říká, že za dva-tři roky bude hotovo. My se s tím drbem už rok čtvrtý, za chvíli pátý. Nejhorší byl začátek, ten nám totiž připadl na přelom roku 2019/2020, ale na jaře 2020 vpadl do Evropy COVID! Všechno se začalo nehorázně prodlužovat. Projektování a hlavně pak schvalování u jednotlivých institucí. Z klasických lhůt 30 dnů se stávaly 2, 3, 4 měsíce. Lidé měli zakázáno chodit mezi lidi, podniky zavíraly, úřady omezily svůj provoz. Určitě si vzpomínáte. Když se nemoc v populaci začala jevit běžnou a vše se vrátilo do normálních kolejí, my jsme čekali na vyhlášení dotací, abychom se mohli přihlásit a zažádat na pořízení pivovarské technologie. Pan Putin se ale rozhodl napadnout Ukrajinu a opět se Evropa soustředila na to jediné a termíny uvedení dotací se posunovaly. Z jara na podzim, z podzimu na zimu a tak pořád dál. Inu člověk není pánem času, kolikrát ani toho svého.
Prostě to je život, jednou to jde, jednou ne. Chtěli jsme vám popsat i některé naše neúspěchy, ať víte, že se na nás nelepí jen štěstí. 😉
Vaši R & J.
