Historie budovy budoucího minipivovaru spadá již na začátek 20. století, kdy zde pradědeček Janie založil svou stolařskou dílnu. Během let se dočkala několika rozšíření, ale bohužel i znárodnění. Po sametové revoluci zde fungovalo několik nájemců, nakonec však stolárna zůstala opuštěná. Po dokončení střední nábytkářské školy zde v menší míře začal opět nábytek vyrábět Václav Sedlář ml. (bratr Janie), aby pokračoval v pradědečkově odkazu. Nemovitost na dvě patra je však příliš velká pro jednu stolařskou dílnu, a tak druhou polovinu rekonstruujeme k potřebám výroby piva a potravinářského provozu.

Jakmile se nám podařilo získat stavební povolení, které trvalo vyřídit déle kvůli pandemii coronaviru, pustili jsme se společně za pomoci rodiny a přátel do rekonstrukce budovy. Její stav byl velmi špatný, protože několik let zde nebyl žádný provozovatel. Kromě obvodových zdí revitalizujeme snad celou nemovitost. Ty nejodbornější práce necháváme na profesionálech, ale jinak si větší část prací děláme svépomocí. O víkendech, po večerech, protože všichni chodíme v pracovní dny do zaměstnání…

Bez podpory našich rodin, známých a přátel bysme to nezvládli!

Jim patří maximální poděkování za jejich pomoc a čas, který tráví u nás na brigádách nebo nás jinak drží nad vodou. V naší galerii bohužel nejsou na fotkách zachyceni úplně všichni, ale každému jsme neskonale vděční! Díky, díky, díky!

Aneb když pouhý pokus přeroste v dlouholetý koníček a ten poté v podnikatelský záměr.

Vše začalo nevinnou ochutnávkou domácího piva od jiného domovarníka, pokračovalo prvními vlastními „homebrewing“ pokusy až k nákupu literatury a samostudiu této složité problematiky. Vaření v „partizánských“ domácích podmínkách však ne vždy vedlo k poživatelnému nápoji. Několik várek piva skončilo v kanálu. Během několika let si Roman natolik osvojil techniku vaření piva, že mu začali doma podsouvat myšlenku: „Ty by ses s tím mohl aj živit.“ 🙂

Tak, jak se může prohloubit milenecká láska, tak se prohloubila i naše vášeň k řemeslným pivům. Pivům, které se většinou vaří pouze v menších pivovarech, minipivovarech a mikropivovarech. Používány jsou tradiční postupy a kvalitní suroviny. Zlatavý mok zde není filtrován či pasterizován, a tak obsahuje mnoho prospěšných živin. Chuť je plná a ani není nutné jej pít po litrech, ale degustovat a objevovat. Kombinovat s různými pokrmy. Prostě užívat si to. Podobně jako vinaři dobré víno.

Z pivovárku na dohled se na horizontu zvedá Vizovická vrchovina a její vrchol Komonec, který měří 672 m n.m. Toto místo máme ve velké oblibě podobně jako většina místních i turistů. Jedná se o významný symbol našeho mikroregionu a my, jako nový moravský minipivovar, o něm chceme zvýšit povědomí třeba i ve vzdálenějších koutech naší republiky.